Evropský parlament je veliký. Fakt veliký. Dokonce ještě větší, než si většina z nás myslí, že je. A taky je v něm hodně dveří. Zatraceně hodně dveří. Přinejmenším dvakrát víc, než jste si dosud mysleli, že by jich tam být mohlo.
Kdo si ale myslí, že rozlehlosti sídla evropských poslanců odpovídá i vše co je uvnitř, byl by asi trochu zklamaný. Reprezentativní prostory samozřejmě vypadají patřičně okázale, ale už z letmého pohledu na poslanecké kanceláře je jasné, že jsou malé. Opravdu malé. A na české poměry nejsou jen malé, ale dokonce i poměrně zastarale vybavené. Takže výtky že se v Bruselu rozhazují peníze za kde co, jsou opravdu trochu mimo.
Ta úspornost občas dosahuje až komických rozměrů. Třeba v mé kanceláři jsem našel improvizaci hodnou Přemka Podlahy. Lampu, která má místo podstavce něco, co nápadně připomíná dřevěné záchodové prkýnko.
Někdy jsou naopak úsporná opatření na hranici absurdity. Třeba když si člověk uvědomí, že Evropská unie bojuje za snížení emisí skleníkových plynů, ale v EP jsou ve všech lampách a lampičkách 60W klasické žárovky. Úsporka ani jedna. Stejně tak v Bruselu ani ve Štrasburku nenajdete koše na tříděný odpad, a i když se v parlamentu nekouří, na těch pár vyhrazených místech pro kuřáky není ve skutečnosti pomalu k hnutí. Takže to s tím ozeleňováním Evropy asi tak horké nebude... Škoda.
Samotnou kapitolou je obecně nenáviděná bruselská byrokracie. Ve skutečnosti funguje velmi dobře i když občas se nějaká ta chybička občas vloudí. Třeba jako když jsem před třemi týdny požádal o výměnu francouzské klávesnice u počítače za tu českou. Nemám ji dodnes. Když píšu po paměti, je všechno v pořádku. Jakmile se ale podívám na klávesnici, kde je místo klasického QWERTZ něco jako BFLMPSVZ, jsem v háji.
A první dojmy ze samotné práce poslance? Smíšené. Na jedné straně příjemné, rychlé a operativní procesy hlasování na všech úrovních, věrohodně poučená vystoupení poslanců ve výboru pro životní prostředí. Na straně druhé nepříjemné zatahování lokálních problémů do jednání parlamentu a handrkování podobné tomu, co znám z národního parlamentu. Například v případě projednávání monopolizace médií v Itálii.
Jinak se EP zase tak moc neliší od jakékoli jiné úrovně politiky. Hlavní rozdíl mezi naší domácí a tou evropskou politikou, je spíš ve větší míře kultivovanosti na jaké zasedání parlamentu probíhají. A to i přesto, že ani v EP nechybí různí exoti kterým nad kterými se lze spíše jen útrpně pousmát. Jako například onen britský fašista, o kterém se nesmí říkat že je fašista, protože je to prý ve skutečnosti poctivý pravičák... Ale takoví jsou v Bruselu naštěstí v menšině.
Takže jaké jsou mé první dojmy z Bruselu? Sečteno podtrženo, Brusel je ošklivý. Belgická kuchyně dobrá, Evropský parlament veliký. A taky je v něm spousta dveří. Za některými z nich sedí moudří a sympatičtí lidé, za jinými více či méně zkušení politici, ale také různí úředníci. Za dalšími dveřmi najdete suché a nezáživné specialisty na to či ono, a tu a tam za nimi sedí i obyčejní pitomci. Prostě je to zmenšená Evropa se vším všudy. V tom dobrém, i špatném. Ostatně, co taky čekat jiného?
