Flash crash po roce aneb virtuální realita našeho života

Webovou hru Second Life hrají miliony lidí. Hráč si vytvoří umělou postavu, která má práci, vztahy, milostné románky, manželství či děti. Dva Britové, hráči David a Amy si v Second Lifu vytvořili postavy Dave Barmy a Laura Skyová. Na základě virtuálního vztahu avatarů v Second Life se v červenci 2005 vzali i sami hráči.

Avatar Dave si ovšem později ve hře užíval s virtuální callgirl a virtuální manželka ho načapala. Když David se svým avatarem v Second Life totéž zopakoval ještě jednou, manželka se s ním rozvedla. Nikoli ovšem ve virtuálním světě ale ve skutečné realitě. Advokátka, který manželství rozváděla, nebyla překvapená. Nebyl to její první rozvod kvůli Second Life.

V Second Life se také používají virtuální peníze. Jimi hráči platí za virtuální služby nebo virtuální nemovitosti. Ekonomika virtuálního světa si našla způsob jak proniknout do reálného světa. Je možné směnit virtuální peníze za peníze v běžném světě. Jinými slovy, můžete svůj ekonomicky aktivní život žít ve virtuálním světě a odpočívat ve světě reálném a naopak. V prvním případě tedy pracujete ve virtuálním světě a vydělané peníze pak utrácíte za realitu, ve druhém případě vyděláváte v reálném světě a za zábavou prcháte do virtuality.

Ekonomika virtuální i reálná jsou bez problémů kompatibilní, život již méně.

Ve čtvrtek 6. května 2010 ve tři čtvrtě na tři odpoledne začal „flash crash“ největší jednodenní propad americké burzy v historii). Automatizovaní počítačoví „obchodníci“, vytvoření pro obchody s vysokou frekvencí, se „zbláznili“ a za pět minut se z amerického akciového trhu vypařila téměř miliarda dolarů. Během krátké doby se akciový trh zotavil. Škody napáchané ve virtuálním světě byly ve virtuálním světě víceméně napraveny, ovšem to co způsobily virtuální škody v reálném světě bylo napraveno pouze zčásti.

Když se virtuální svět ekonomické hry odtrhne od reality dojde k ekonomické krizi. V dřívějších krizích obvykle reálný svět nakonec potlačil svět virtuální. Příjemné to jistě nebylo, ale nakonec byly peníze či jiné cenné papíry obvykle přeceněny bez ohledu na důsledky pro hráče. Doplatili na to ovšem i silní hráči, pokud se příliš spolehli se na virtuální hodnotu „herních poukázek“ místo aby realizovali statky a výdělky v reálném světě, v reálných hodnotách.

Nynější ekonomická krize je jiná. Realita se přizpůsobuje stavům a procesům ve hře a doplácejí na to ti kdo víc konzumují skutečnou realitu než hru ekonomika. Velká část společnosti je totiž zapojena do hry a společnost jako celek dnes preferuje herní rozhodnutí před rozhodnutím v reálném světě. Podobně jako ona hráčka, která se rozhodla reálně rozvést kvůli situaci, která nastala ve virtuálním světě, nikoli v realitě.

V každé hře dobří hráči časem vítězí. Když se tedy necháte profíkem obehrát v pokeru v  je to Vaše hloupost, nemuseli jste hrát. Jenže hry na ekonomiku se účastnit musíte a hrajete proti hráčům s obrovskými balíky žetonů, profesionálním podvodníkům, počítačům, prostě proti virtuálním kouzelníkům, jejich kouzlům prostě nelze vzdorovat. Ostatně „avada kedavra“ většího penzijního fondu nepřežije malý stát, natož pak Vy.

Ohrožení se stupňuje, virtuální svět ekonomiky totiž začal do naší reality působit prostřednictvím médií. Najednou vlády a politici rozhodují na základě virtuálních problémů a svoje rozhodnutí posuzují podle jejich virtuální odezvy v médiích. Rozhodnutí jsou přijímána s cílem omezit virtuální realitu zobrazenou v médiích. Důsledky přijatých rozhodnutí ve virtuální realitě zobrazeny pozitivně nebo negativně zkreslené. Demokracie selhává, mimo jiné i proto, že volební výsledek je také do značné míry výsledkem působení virtuální mediálně-ekonomické reality a ne racionálního rozhodnutí voliče.

Dokud se z virtuality nepřesune rozhodování zpět do reality, budeme mít potíže. V reálném světě nefunguje ani „save“ ani „restart“. Na druhou stranu, co kdybychom celý ten krám vytáhli ze zásuvky?